Sirius

Sirius vpadl do ložnice, ale hned se zarazil. Byla tam cítit síra a jeho věci byly rozházené po celé místnosti. Tedy jeho věci byly normálně rozházené po celé místnosti, ale Sirius se vždycky hájil tím, že v tom má systém, teď tam ty věci byly bez systému.

Sirius opatrně přešel ke svojí posteli a posadil se na ni.
"Ahoj," ozvalo se za ním. Sirius nadskočil.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl muž a postavil se před Siriuse.
"Kdo u ďábla jste?"
"On sám osobně."
"Prosím?"
"No Ďábel," řekl muž jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
"Jasně," ušklíbl se Sirius, "a já jsem anděl."
"Ne, ty jsi můj syn."
Sirius vyprskl smíchy. "Co že jsem? Váš syn? To, že jsem vyrůstal v pekle, ještě neznamená, že jsem váš syn."
"Můžeš mi tykat."
"Bezva."

"Ty mi pořád nevěříš, co?"
"Divíte...Divíš se mi?"
"No...Dobře, asi bych ti měl několik věcí objasnit. Takže, jsem tvůj otec, tvoje matka zemřela."
"Fakt?" zeptal se s nadějí v hlase Sirius.
"Tvoje pravá matka zemřela, ne ta, co tě vychovávala."
"Ach. A proč jsi mě nevychovával ty?"
"Víš, co to je vést peklo? Neměl bych na tebe čas," odfrkl si ďábel.
"Dobře a proč jsem tedy vyrůstal zrovna tam, kde jsem vyrůstal?"
"Walburga tě chtěla. Tedy ona chtěla syna. Prosila mě o něj, tak jsem jí dal tebe. Věděl jsem, že budeš jiný, kdyby se jí o rok později nenarodil vlastní syn asi by už spáchala sebevraždu."
"To tě nikdy nenapadlo, jak tam budu trpět?"
"No...jasně...ale říkal jsem si, že to zvládneš."

Sirius beze slova hleděl na Ďábla, na svého otce, pokud to vůbec je jeho otec.

"Jak víte..."
"Víš."
"Jak víš, že jsem tvůj syn?"
"Prostě to vím."
"Nespletl jste si mě s někým, třeba s Bellou?"
"Ne."
"Hmm."
"No, tak už půjdeme."
"Cože?"
"No půjdeme. Domů."
"Já mám jít s tebou?"
"Jasně."
"Ty jsi mě tu nechal žít šestnáct let, teď přijdeš a myslíš si, že jen tak půjdu s tebou?"
Ďábel se zamyslel. "Jo."
"Ne! Sice tady nemám rodinu, ale pořád tady mám přátele, které jen tak neopustím!"
"Přátele? Kde?" Ďábel se rozhlédl po prázdné ložnici.

"Teď jsou venku," zamumlal Sirius a toužebně se zahleděl na úplněk, který ozařoval bradavické pozemky.

"A tebe nechali tady?" zeptal se Ďábel posměšně.
"Měl jsem zlomenou ruku, musel jsem být na ošetřovně," odsekl Sirius.

"No dobře, můžeš se tedy s nimi zítra rozloučit, za čtyřiadvacet hodin odcházíš se mnou," oznámil Ďábel a zmizel.

Když ráno Sirius vstal, nic ze své rozmluvy s Ďáblem si nepamatoval. Teprve když se rozhlédl po svých rozházených věcech, na všechno si vzpomněl. Postele jeho kamarádů byly prázdné, tak se Sirius vydal na snídani.

James a Petr už ve Velké síni seděli, Sirius si k nim přisedl a přemýšlel, jak by jim oznámil, že jeho otec je Ďábel. Připadalo mu to tak vtipné, že se z ničeho nic začal smát.

"Co se děje?" nechápal James.
"Ale víš, já jen, můj otec je Ďábel," řekl Sirius a začal se znovu smát.
"Cože?"
Sirius zvážněl. "Můj otec je Ďábel, včera za mnou byl a všechno mi řekl. Dneska s ním prý odcházím."
James si Siriuse prohlédl od hlavy až k patě. "Hahaha. Apríl už byl."
"Tohle není apríl, bohužel."
"Takže ty si neděláš srandu?"
"Ne."
"Věřím ti," řekl James a čekal, kdy Sirius konečně zakřičí Aprííííííl! Sirius ale samozřejmě nic takového nezakřičel.

"Takže ještě jednou: Dneska v jedenáct pro tebe přijde Ďábel ,který je tvým otcem, a odvede tě do pekla?" zeptal se James toho dne asi postopadesátédruhé.

"Áno."
"Jak vypadá?"
"Kdo?"
"Ďábel. Nebo bych měl říct táta?"
"Nech si toho! Je no...vysoký, má černé vlasy, ech...knírek a no, já nevím."
"Aha a nezdálo se ti to všechno?"
"Ne!"
"Dobře..."

Bong. Bang. Bong. Bang. Bong. Bang. Bong. Bang. Bong. Bang. Bong. Hodiny odbili jedenáctou. James seděl se Siriusem na jeho posteli, když se za nimi ozvalo: "Ahoj." James nadskočil. "Tak co jdeme?" Zeptal se Ďábel Siriuse, Jamese si nevšímal.

"Ne."
"Ne?"
"Ne."
"Proč?" Zdálo se, že Ďábel je upřímně zaskočen.
"Protože ne. Mám tu přátele, za rok dokončím školu a pak budu konečně žít, jak chci já."
"Ale...u mě bys mohl žít, jak chceš."
"Já chci žít tady."
"To nemůžeš, jsi můj syn."
"To tvrdíš ty."
"Jednoho dne ke mně stejně přijdeš, ať se ti to líbí nebo ne."
"Přijdu, až budu připraven."
"Přijdeš dřív, než si myslíš," řekl Ďábel a s hlasitým pufffff zmizel.
Sirius dlouze vydechl.
"Proč jsi s ním nešel?" zeptal se James.
"Ty bys šel?"
"Kdybych měl rodinu jako ty..."
"Ale oni nejsou moje rodina, právě proto jsem zůstal. Kdyby byli, odešel bych, ale oni nejsou, mám plné právo je nenávidět, protože mi zkazili život."
"Ech?"
"Chápeš? Žiju u úplně cizích lidí, kteří mi zkazili život, kdyby to byla rodina, musel bych jim být nějak zavázán, takhle ne. Nic mě k nim neváže. Jsem volný. Mohu odejít."